Romantická schůzka pro nezadané

Být single přináší spoustu času na reflexi. Samota je výborná příležitost k zamyšlení nad tím, co si od života přejeme. Můžeme analyzovat své priority, sny, cíle, naše návyky a sociální kruh, v němž se pohybujeme, a tak dále. Podle Lucie, psycholožky a koučky, je toto období ideální pro uvědomění si, jakého druhu partnera vlastně hledáme. Proto využijte tento čas pro svůj šťastný, nezávislý život, někdy není vůbec na škodu být chvíli sami.

LUI Singles: HonzaZdroj: JS; Oliver Cuadra

Jak obtížné je najít toho pravého partnera?

Záleží, co pro nás ideální znamená, a je vhodné si to pro sebe ujasnit. Já osobně preferuji, aby měl partner laskavé srdce, abychom si navzájem fyzicky imponovali a abychom se ve vztahu rozvíjeli a zráli. Pokud toto všechno existuje a zároveň tam nejsou žádné negativní faktory a závislosti, považuji ideál za splněný. Všechny problémy jsou pak řešitelné. Co je tedy ideál pro vás? Pokud si jej definujete teoreticky a následně v praxi jste připraveni na flexibilitu, nepovažuji nalezení dokonalého partnera za tak složité.

Není lepší zůstat sám, než si někoho za každou cenu shánět?

Domnívám se, že na té houževnatosti nemusí být nic špatného. Naopak je skvělé, když člověk ví, co chce, a jde si za tím. Jestliže k seznamování přistupuje eticky a nikomu svou dravostí neubližuje, je to jedině dobře pro něj. Lásku nalezne o dost dříve než ten, kdo chodí na rande s novým člověkem jednou za rok.

Jak poznáme, že je vztah toxický?

Uvědomíme si to sami, když permanentně pociťujeme úzkost - z partnera, ze vztahu, z naší budoucnosti. Příčin takové úzkosti může být celá řada. Partner trpí závislostí, což ovlivňuje vztah, nechová se s respektem, lže, je nespolehlivý, nepředvídatelný, neumí komunikovat, nebo na nás aplikuje manipulativní techniky jako gaslighting, izolaci od okolí, a podobně. Na toxicitu je lepší nahlížet spíše jako na spektrum než černobíle. Pro někoho je například lhaní toxické na úrovni 6, pro jiného na úrovni 9. Záleží na tom, co si o tom myslíte vy a co nejste ochotni tolerovat.

Není pak lepší, když je člověk sám?

Jednoznačně. Člověk ve špatném vztahu je dva kroky od dobrého vztahu, single člověk jen jeden krok.

V případě, že je člověk nezadaný, na co by se měl zaměřit?

Doporučila bych trochu té vytrvalosti, o které jsme již mluvili. Klientům ráda říkám, že láska je jako matematika. Když jdete jednou ročně na schůzku, tvoříte jednu šanci na lásku. Když jdete desetkrát, generujete deset šancí. Ze seznamek vede ke vztahu přibližně jedna schůzka z deseti. Teoreticky tedy můžete maximálně do roka potkat skvělého člověka. Stačí jen chtít a přistupovat k tomu trochu systematicky a s elánem. Netvrdím, že to je vždy snadné, zejména pokud nás nějaké rande zklame, ale jde to.

Mám na mysli spíše to, jestli se má v danou chvíli soustředit primárně na sebe a lásku k sobě samému, a teprve poté vyhledávat partnera?

Myslím, že se tyto věci navzájem nevylučují. Naopak. Se single klienty obvykle řešíme obojí současně, tedy jak jejich osobní rozvoj, tak i proces seznamování. Samota je ideální čas na definování toho, co od života chceme, zhodnocení svých priorit, snů a plánů, reflexi našich zvyklostí, sociálního okruhu a podobně. To nám také pomůže s představou, jaký typ člověka by se k nám hodil. Pokud se vám to zdá náročné, celý proces je jednodušší, když máte někoho, kdo v tomto prostoru umí navigovat, jelikož tam už sám byl a se stovkami lidí před vámi. Na druhou stranu, pokud se člověk cítí rozložený z předchozího vztahu nebo vlivem jiných životních okolností, rozhodně nemá cenu seznamování lámat přes koleno a do něčeho se nutit. Je lepší dát si čas.

V momentě, kdy je tedy člověk sám - je reálné být šťastný?

Rozhodně. Ta svoboda může být velmi příjemná, je fajn mít více času na přátele, koníčky a kariéru. Doporučila bych se ale neizolovat příliš dlouho, ideálně ne déle než rok. Člověk je tvor společenský a vztah mu prospívá. Dlouhá samota nás oslabuje psychicky i fyzicky. Existují i lidé, kteří vztahy nepotřebují a blízkost jim nesvědčí, ale těch je skutečně velmi málo a jde spíše o poruchu osobnosti.

Jsou typy lidí, kteří se opravdu nedokáží obejít bez společnosti?

Dle teorie MBTI je například typ člověka „bavič' někým, kdo se samotě spíše vyhýbá. Extroverti obecně také preferují společnost a sdílení. Jinak to podle mě není o nějakém typu člověka, ale spíš o tom, jestli je daný jedinec v souladu sám se sebou a se svým životem. Čím více vadím sám sobě nebo nemám rád svůj život, tím více mohu toužit po někom jako rozptýlení od své reality.

Myslíš si, že není správné přecházet ze vztahu do vztahu?

Ano, obvykle to není správné. Znamená to pravděpodobně, že člověk snadno přechází, když se mu někde tráva jeví o trochu zelenější, nebo utíká, když u druhého objeví nedokonalosti. Tito lidé jsou emočně nezralí, neumí řešit problémy, nechtějí nebo nezvládají konstruktivně komunikovat. Vyhledávají hlavně zábavu a potěšení a své potřeby staví několik příček nad vše ostatní. Svým přelétáváním pak dělají paseku v srdcích druhých lidí, ale i ve svém vlastním. Věřím, že my všichni (až na psychopaty) máme morálku zakořeněnou hluboko v sobě a ubližujeme i naší duši, když nerespektujeme druhé.

Existují situace, kdy by člověk sám být neměl a single život pro něj jednoduše není?

Jak jsem říkala, pro většinu z nás je single život přínosný krátkodobě, ale určitě ne dlouhodobě. Dobrý vztah může být přímo studnicí pomoci, podpory, povzbuzení a pocitů bezpečí a přijetí. A to se nedá jen tak snadno sehnat jinde než v romantickém vztahu.

Jsou lidé, kteří se kvůli single životu trápí a upadají třeba do depresí?

Jistě, a je jich celkem dost. Já sama jsem k nim chvíli patřila. První rok single života byl fajn, druhý neutrální, třetí už mě opravdu nebavil a čtvrtý mě vyloženě štval. Zpětně vidím, že jsem se měla méně spoléhat na náhodná setkání a nevěřit moudrostem jako „přijde, až to budeš nejméně čekat', a podobně. Někdy to tak může být, ale rozhodně to není pravidlo. Jsem velmi ráda, že se nakonec osvědčila seznamka a našla jsem si tam mého dnes již manžela. Snad jsme příkladem, že to jde, a že na seznamkách najdete fajn lidi.

Co poradit singles, aby se cítili lépe?

Pracujte na sobě - na své psychice, na kariéře, na vztazích s rodinou a přáteli. A zároveň přistupte k seznamování aktivně. Například si stanovte, že budete na schůzku chodit jednou za dva týdny nebo jednou za měsíc tak dlouho, dokud si s někým opravdu nesednete. A hlavně nebuďte zatrpklí vůči seznamkám, neboť tam v této době vzniká většina vztahů. Jestli budete čekat na oslovení nebo příznivou náhodu, můžete čekat i několik let.

Myslíš si, že nespokojeným singles pomáhá třeba meditace a uvědomění si sebe sama? Návrat k sebelásce?

Určitě. Práce na své psychice je nicméně prospěšná v jakémkoli stadiu života. My lidé máme přirozeně v krvi touhu po pokroku a osobním rozvoji. Stagnace nám nedělá dobře a dlouhé strádání už vůbec ne. Zkusme se tedy zaměřit na vztah k sobě, zkoušení nových věcí, experimentování s rutinou a ujasňování své životní vize. Pokud budeme mít pocit, že nám vlastní snahy o seberozvoj dost nepomáhají, je vhodné vyhledat podporu odborníka.

Není sebeláska jednodušší bez partnera?

Pokud nám partner nevyhovuje, je sebeláska stokrát jednodušší ve stavu single. Ale pokud máme dobrého partnera, tak tam je sebeláska úplně nejjednodušší. Jak to? Mnoho z nás se kritizuje za různé nedostatky, ať už se týkají našeho vzhledu, charakteru nebo dovedností. Když máte skvělého, milujícího partnera, bude pravidelně vyzdvihovat vaše silné stránky a utvrzovat vás v nich. Zároveň vás třeba mile překvapí, že mu některé vaše domnělé nedostatky vůbec nevadí anebo je dokonce miluje! To nám může přinést inspirativní a terapeutický nadhled, a naše sebeláska jen pokvete.

LUI Singles: SergejZdroj: JS; Oliver Cuadra

Je samota uzdravující?

Rozhodně může být. Ale jen tehdy, pokud ji jako uzdravující vnímáme. Pokud je naše zkušenost s ní pozitivní a máme pocit, že rosteme, je všechno v pořádku. Pokud je člověk sám teprve pár týdnů a už mu samota neskutečně vadí, doporučuji si popovídat s odborníkem - nejspíš máte v sobě nějaká témata, která je potřeba zpracovat. Pokud je samota už dlouhá a nebaví vás, nesnažte se si ji „zhezčit'. Naopak, proaktivně přistupte k seznamování. Čas je naše nejdražší komodita - netřeba pasivně čekat, až se naše neštěstí samo vyřeší. A navíc, řídit svůj život aktivně a nespoléhat se na příznivé náhody či osud je jedna z nejlepších životních strategií.

 

Zdroj: Lucie Thomas, IG: Lucie Thomas, redakce

Proč vlastně potřebujeme lásku?

Jsme společenští tvorové, máme přirozenou potřebu blízkosti, sdílení, chceme někam patřit. Výzkumy ukazují, že sociální izolace není zdravá. U osamělých lidí je vyšší výskyt kardiovaskulárních a autoimunitních onemocnění, je u nich znatelný kognitivní propad. Takže vztahy potřebujeme.

A tím myslíte partnerské vztahy, nebo mezilidské vztahy obecně?

Nutně to nemusí být partnerské vztahy. V naší společnosti partnerství stavíme na piedestal, považujeme ho za jedinou cestu k naplněnému životu. Velká část lidí chce mít romantický vztah, ale jsou i tací, kteří žijí spokojený život bez partnerství a svou potřebu blízkosti uspokojují pomocí jiných vztahů, což je naprosto v pořádku.

Kde se vzala současná představa romantické lásky jako základu pro partnerský vztah dvou lidí?

Že do vztahu mají patřit velké city, je relativně nová myšlenka. Objevila se během romantismu, nějakých dvě stě let zpátky. Předtím bylo manželství především ekonomickou smlouvou, zvětšoval se skrze něj majetek. Historička Stephanie Coontz, která se zabývá historií manželství, říká, že dřív lidem přišlo pošetilé, že by něco tak důležitého, jako je manželství, mělo být založeno na něčem tak nestálém, jako jsou city a zamilovanost. My jsme to s tou romantikou možná až přehnali, pravou lásku si idealizujeme a máme nerealistická očekávání, jak má vypadat.

Proč?

Utvrzují nás v tom knížky, filmy, a tak i my chceme žít příběh velké lásky, najít spřízněnou duši, někoho, kdo nás doplní. Nezadané povzbuzujeme: „Počkej, až přijde ta pravá láska, to poznáš!', „Nehledej lásku, ta pravá láska za tebou přijde.' Máme pocit, že na vztahu se nemusí pracovat, a když se objeví problém, bereme ho jako znak nekompatibility. Tyto představy vytváří velký tlak na současné vztahy.

Když jsme u historie, nikdy dřív jsme neměli tolik možností k seznámení. Proč je tedy dnes tolik lidí samo?

Pozměnila se norma, je mnohem přijatelnější být single. Mladé lidi podporujeme, aby si užívali života, studovali, cestovali, soustředili se na kariéru, než aby vstupovali do manželství. Vývojový psycholog Jeffrey Arnett mluví o nové životní fázi, během které je normální, ba žádoucí být nezadaný, není nutné se do vztahů hnát. Příležitostí k seznamování je díky online seznamkám víc, ale proces seznámení je více individualizovaný a tím náročnější.

V čem?