Používáte Tinder, OkCupid, Badoo nebo Bumble? Online seznamování (virtuální sblížení) je v současnosti běžnou součástí našeho života. Jaké dopady ale na nás může mít neustálé posuzování, přejíždění prstem (swipování) nebo spojování (matchování)? Nestáváme se v seznamovacích aplikacích pouhým spotřebním zbožím s krátkou dobou trvanlivosti?
"Stěžoval jsem si přítelkyni, že nemám žádné shody (matche). Odpověděla mi: ‚Tvé kouzlo (šarm) tkví v atributech, které nelze prezentovat na Tinderu.‘ Tím v podstatě potvrdila mou domněnku (hypotézu). Zřejmě je to tím, že nejsem příliš atraktivní," sděluje pětadvacetiletý Filip.
Jeho zkušenosti se seznamovacími aplikacemi, jako je Tinder, nepatří mezi nejlepší. Pokud projeví sympatie (dá lajk), není opětována. Pokud se pokusí navázat kontakt (napíše), nedostane odpověď. Povzbudivé pro něj nejsou ani případy, které jsou spíše výsledkem náhody než cokoli osobního: Například jednou si potenciální partnerka (protějšek) smazala profil pouhých pět minut poté, co jí Filip poslal zprávu. Seznamovací aplikaci používá tři roky a počet reálných setkání (rande), na které díky ní vyrazil, lze spočítat na prstech jedné ruky. "Mám dojem (pocit), že jsem očividně naprosto neatraktivní. Nevím, co mám dělat. Pro mé již tak chatrné sebevědomí není jednoduché se s tím smířit. Občas zahlédnu záblesky své vlastní hodnoty, ale pak si uvědomím, že ji zřejmě nemám, když nejsem schopen se s nikým sblížit," říká.
Filipovy zkušenosti ilustrují, jak mohou specifické prvky online seznamování působit i mimo displej mobilního telefonu. Zjednodušená reprezentace a povrchní vzájemné hodnocení, odosobněné prostředí internetu a problematická funkčnost aplikací mají negativní vliv na naše vztahy (mezilidské vztahy) i vnímání (pojetí) nás samotných. V seznamovací "hře" navíc tyto aspekty mnohé z nás omezují - a některé dokonce vyřazují (diskvalifikují).
Zkusme si vyměňovat zprávy osvědčeným způsobem.
Seznamování na Tinderu a podobných platformách (spol.) funguje jinak než v reálném životě. V online světě se z nás stává veřejně dostupné zboží - Filip používá termín "trh s masem". Upravujeme, vylepšujeme, propagujeme a prodáváme svou vlastní značku, která může, ale nemusí mít mnoho společného s realitou. Svou osobnost "shrnutí" do několika fotografií a útržkovitých informací. Poté čekáme, až (pokud vůbec) si nás někdo vybere. Právě na tuto povrchnost směřuje Filipova kritika. Jak sám uvádí, příliš úspěchů neměl ani předtím, než si nainstaloval Tinder a Bumble - nicméně důvodů může být více. Náročný pracovní program omezující příležitosti k seznámení, introvertní povaha nebo třeba fakt, že mezi jeho záliby (koníčky) nepatří aktivity, které by umožnily propojení s podobně smýšlejícími lidmi. A právě seznamovací aplikace si Filip, stejně jako mnoho z nás, spojoval s vidinou nových kontaktů. Nicméně jen občas dostane příležitost ukázat, jaký skutečně je.
V online prostředí se totiž celá interakce stává plošší, povrchnější, odosobněnější než "v reálu". Tvé kouzlo (šarm) spočívá ve věcech, které se nedají vystavit na Tinderu. Například dle studie z roku 2006 mají lidé tendenci zjišťovat informace o vnějším vzhledu potenciálního partnera dříve, než se o něm chtějí dozvědět cokoli jiného. Studie z roku 2020 se následně zaměřila pouze na rozhodování žen v prostředí seznamovacích aplikací a dospěla k závěru, že nejdůležitější roli hraje vzhled. Při hledání trvalého vztahu byly faktory jako srdečnost, finanční situace nebo inteligence brány v úvahu až v druhé řadě.
Důležitost fyzické přitažlivosti je samozřejmě významná v rámci intimních vztahů obecně. I studie rychlých rande (speed-dating) z roku 2009 označila fyzickou atraktivitu pro muže i ženy za nejdůležitější faktor celkové přitažlivosti a vzhled je spojován i s lepším přístupem ke zdrojům, větším reprodukčním úspěchem nebo větší důvěryhodností.
Jenže v online seznamování hraje vzhled (vizuál) ještě zásadnější roli - často dokonce jedinou. Fotografii uvidíme jako první. Sám Tinder doporučuje: "Ujistěte se, že vaše úvodní fotografie zřetelně ukazuje vaši krásnou tvář." Při tzv. přejíždění prstem (swajpování) se také rozhodujeme velmi rychle (urychleně), často na základě prvního snímku. "Na profilech ostatních trávíme jen pár vteřin. V reálném světě je to také často o prvním dojmu, nicméně i když nás někdo hned nezaujme, často s ním zůstaneme delší dobu. Sdílíme určitý kontext, ve kterém můžeme vnímat, jak se dotyčný projevuje a jaký je," vysvětluje psychoterapeutka a socioložka Markéta Šetinová. Ve fyzickém světě se na sebe jednoduše díváme komplexněji, navíc často vstupuje do hry "nepředvídatelný koktejl (elixír) neracionálních faktorů jako chemie a emoce". Tyto možnosti v online prostředí mizí. Zde nemůžeme cítit, slyšet, pozorovat v pohybu, vnímat charisma nebo charakter.
S generací Z ale možná nastává změna. Dle vedoucího výzkumníka Tinderu Paula C. Brunsona je pro mladé v odpovědi na dotaz 'chceš další rande' rozhodující faktor, zda se s dotyčným cítili dobře. U všech předešlých generací byla na prvním místě fyzická přitažlivost. U generace Z se stále nachází vysoko, na druhé pozici priorit, nicméně, jak Brunson sdělil v nedávném rozhovoru pro BBC, "děláme pokroky".
Nicméně, jak je patrné u Filipa, i ono úvodní rande - a tím pádem překonání úvodní povrchnosti, která je pro seznamky charakteristická - je pro mnoho lidí nedosažitelné. Slova třicetileté Nely v mnohém kopírují (zrcadlí) ta Filipova. Konvenčně atraktivní lidé mají dle jejího názoru díky shodám (matchům) a následné interakci šanci ukázat, jací jsou. Nicméně ti, kteří neodpovídají ideálu krásy, neumí se vyfotit nebo se zkrátka explicitně nechtějí ukazovat veřejně - a jsou tak spíše "odsunuti doleva" (tj. odmítnuti) - je tato možnost často odepřena. Vizuálně zaměřené vnímání může přitom ochuzovat o něco důležitého či někoho důležitého všechny zúčastněné. "Dokážu si představit, že by mi lidé, kteří mě online nezaujali na základě fotografií a profilu, mohli při nečekaném setkání v reálném životě připadat sympatičtí nebo atraktivní," domnívá se Nela. Na intimních aplikacích podobně jako při online nakupování kalhot nebo kabátu posuzujeme na základě neúplného obrázku.
Naši "komodifikaci" - proměnu v produkt - navíc podporuje logika trhu a ideologie volby. Mnoho z nás slyšelo spoustu (nespočet) příběhů a čísel, která posilují domnělou pravděpodobnost online seznámení. Třeba že tři z deseti dospělých Američanů a Američanek seznamovací sítě někdy použili. Nebo že desetina amerických dospělých v trvalém vztahu se seznámila se svým partnerem (protějškem) online. A i když nemáme k dispozici takto konkrétní data, to nejdůležitější víme: je tam velké množství lidí. Právě kvantita (množství) pak vytváří iluzi nekonečného výběru. "Když byla aplikace globálně stažena 530 milionkrát a vyústila ve více než 75 miliard propojení, je jasné, že otevírá neomezené možnosti," láká Tinder.
Do našeho podvědomí (vědomí) si tak razí cestu myšlenka, že po vytvoření profilu získáme přístup k obrovskému skladu snadno dostupných partnerů a partnerek, mezi nimiž si můžeme vybírat. Vždyť jsou doslova na dosah ruky. Jako bychom listovali online katalogem zboží (produktů). Tolik druhů. Nekonečné možnosti. Seznamovací aplikace navíc svým vzhledem i fungováním připomínají online nákupní platformy. Rebecca Heino, Nicole B. Ellison a Jennifer L. Gibbs proto ve své analýze hovoří o "virtuálním tržišti", kde probíhá takzvané relationshopping - nakupování vztahů. Nicméně nakupovat zde nemohou všichni a konzumní (konzumeristická) mentalita dokáže mít na naše prožívání i navazování vztahů negativní dopad.
←
→
Filipova otázka "je se mnou něco špatně?" osvětluje další palčivé (problematické) dopady proměny lidí v komoditu. Dle antropoložky Marie Heřmanové, která se ve svém výzkumu zaměřuje na prostředí sociálních sítí, internet odráží nerovnosti, které existují "venku". "I na sítích a seznamovacích aplikacích existuje představa o tom, kdo je dobrý a hodnotný člověk. Vždy je kulturně, sociálně, rasově nebo ekonomicky podmíněná," vysvětluje. Šetinová pro tento jev používá stručnou (lapidární) definici: bohatí se zde stávají bohatšími, chudí chudšími. "Snadno se zde seznamují ti, kteří odpovídají představám o kráse, charismatičtí extroverti, lidé s vysokým postavením (společenským statusem). Ale pak jsou ti, kdo to mají objektivně složitější - například jedinci, kteří nesplňují ideál krásy, velmi mladí muži, starší ženy, lidé, kteří mají jinou etnicitu či náboženství, jedinci s postižením," objasňuje.
Podle studie amerických výzkumníků Jevana Hutsona, Jessie G. Taft, Solona Barocase a Karen Levy se zde například objevují velké rasově podmíněné nerovnosti. V roce 2009 spoluzakladatel aplikace OkCupid Christian Rudder publikoval interní (firemní) data - bělošky preferují bělochy a Asiatky a Latinoameričanky jim dávají přednost "ještě výhradněji". Ve studii z roku 2013 následně zkoumali 2,4 milionu heterosexuálních interakcí na aplikaci Facebooku Are You Interested. Z výsledků vyplývá, že muži a ženy s tmavou (černou) barvou pleti mají nejnižší míru odpovědí na své zprávy. A mohli bychom pokračovat. "Heterosexuální ženy všech ras dávají přednost partnerům bílé pleti před nebílými. Běloši a ženy všech věkových kategorií častěji vyhledávají rande s bělošskými partnery než s nebělošskými a nejméně často chodí s partnery mimo svou rasu. Asijští a latinskoameričtí muži a ženy vykazují podobné vzorce rasového vyloučení. Vysokoškoláci častěji vylučují černochy a zejména černošky jako možné partnery," uvádí Hutson a spol.
Filipův nedostatek shod (matchů) zase poukazuje na genderovou podmíněnost zkušeností v tomto prostředí. Jak ukazuje výzkum Pew Research Center z roku 2023, muži seznamovací aplikace používají častěji než ženy (podle jiného průzkumu na Tinderu muži představují 6 z 10 lidí, i když se toto číslo samozřejmě liší v závislosti na geografii.) S tím pravděpodobně souvisí fakt, že zatímco ženy bývají zahlceny velkým množstvím obdržených zpráv, muži se častěji cítí nejistě kvůli jejich nedostatku. Právě genderová nerovnováha společně s povrchností, která fungováním těchto aplikací prostupuje, přispívají k pocitům zmaru a hněvu takzvaných incelů (mužů, kteří dle svého názoru žijí v nedobrovolném celibátu). Někteří z nich se dokonce účastní takzvaného chadfishingu - experimentu, který spočívá ve vytvoření falešného profilu s ukradenými fotografiemi takzvaných Chadů (incelovský termín pro velmi atraktivní muže). Po založení profilu, píše ve svém Substacku trendspotterka Pavlína Louženská, "fascinovaně sledují, jak velký rozdíl znamená výrazná (ostře řezaná) brada". Nicméně je třeba připomenout (stojí ovšem připomenout), že to jsou ženy a sexuální menšiny, kdo zde častěji čelí sexualizovanému násilí.
Objektivizaci lidí napomáhá (jde naproti) i samotné uspořádání aplikací (design). Novinář Austin Carr popsal systém, který Tinder dříve používal k hodnocení uživatelů - takzvané "elo score". Aplikace každému přidělila číselnou hodnotu odpovídající jeho atraktivitě (žádanosti). Na základě tohoto hodnocení pak aplikace přistupovala k propojování shod (matchů). Pokud jste měli například hodnocení osm, zobrazovala vám osoby s podobným číslem - tedy "kompatibilita co se týče žádanosti". Nebylo známo mnoho informací o tom, co přesně ona žádanost v očích Tinderu znamená. Tehdejší generální ředitel (CEO) společnosti Sean Rad uvedl, že se nejednalo jen o otázku atraktivity a to, jak často je člověk přejížděn doprava (swajpován doprava), ve hře dle něj bylo mnoho faktorů. Přesto: jak konstatuje Carr, každé přejetí (swajpnutí) určovalo, zda někoho vnímáme jako žádoucího, nebo nikoli.
V roce 2019 Tinder vydal (publikoval) text, ve kterém uvádí, že uvedený systém již nevyužívá a propojování funguje díky sofistikovanějšímu algoritmu. Mezi faktory prý nyní patří vzdálenost, věk, orientace, záliby (koníčky), podobné fotografie a ano - historie přejíždění (swajpování). To, zda je váš profil lajkován, tak stále hraje při párování roli. Jak vysvětluje server Vox: Pokud jste dali lajk profilu, kterému dal lajk například člověk jménem Max, Tinder vám doporučí i další profily, které se Maxovi líbily. Komu jsou ovšem doporučováni lidé, kteří dostanou lajků či přejetí (swajpnutí) málo? Pokud se nechtějí propadnout do seznamovacího vakua (nicoty), musí se o pozornost více snažit. Mnohdy jim tak nezbývá nic jiného, než si platit předplatné nebo takzvané boosty (boost je podle Tinderu způsob, jak se na 30 minut dostat mezi "nejlepší profily ve vaší oblasti").
Uspořádání (Design) hraje roli i v souvislosti s rasově motivovaným jednáním. Seznamovací aplikace dle Hutsona a spol. poskytují snadno použitelné funkce, které lidem umožňují na základě rasových postojů jednat - co je jednoduššího než člověka přejet doleva (swajpnout doleva)? A do jaké míry tato rozhodnutí informují algoritmus, který nám následně nabízí potenciální partnery? Některé aplikace navíc umožňují kategorizovat a filtrovat na základě rasy či etnicity (některé tuto možnost stáhly v létě 2020 v rámci solidarity s hnutím Black Lives Matter). Existují argumenty pro - možnost sebevyjádření, vyhnutí se fetišizaci či diskriminaci a získání sexuálních příležitostí - i proti - například explicitní rasově podmíněné vyloučení, degradování a fetišizování.
Vyloučení z intimního prostředí má přitom dle Hutsona a spol. vícero individuálních i strukturálních důsledků. Intimita a sexuální aktivita pozitivně ovlivňují vazby na komunitu, zdraví, délku života, štěstí a celkovou (životní) pohodu v širším slova smyslu. Manželství je také dle autorů spojeno se snížením rizika úmrtí či lepším zdravotním stavem. Asortativní navazování vztahů (tedy párování dle podobných biologických nebo sociokulturních charakteristik) naopak dle výzkumů přispívá k ekonomické nerovnosti (od druhé poloviny 20. století se například zvyšuje množství párů, které mají podobnou úroveň dosaženého vzdělání i podobný socioekonomický status). Odmítání, diskriminace a marginalizace také může vyvolat hluboké pocity hanby nebo vést k tomu, že se subjekty diskriminace považují za méně atraktivní či žádoucí. Je se mnou něco špatně? Tento design proto dle Hutsona a spol. oslabuje (podkopává) potenciál seznamovacích aplikací překonávat sociální vzdálenost a narušovat stávající vzorce asortativních vazeb.
Tržní mentalita navíc mění (proměňuje) podobu vztahování se k ostatním lidem i k nám samotným. Dle Heino a spol. vnímáme na seznamovacích aplikacích ostatní jako zboží, které je možné koupit, ohodnotit, ale také jednoduše zahodit. Například když na někom objevíme 'chybu' nebo najdeme atraktivnější (blýskavější) produkt. Absence dřívějšího sdíleného kontextu (což by mohli být například společní přátelé nebo pracovní či školní prostředí) dle nich vede k poklesu vzájemného pocitu zodpovědnosti. S takovým nastavením je pak jednodušší místo citlivého ukončení kontaktu někoho "vyghostovat" - a to i v pokročilejších fázích vztahu. Oproti realitě zde navíc dle autorek neexistuje mnoho sankcí za neetické či ubližující (zraňující) chování.
Nela takovou situaci zažila mnohokrát. "Když přestane reagovat někdo, kdo mi přijde sympatický a do koho jsem investovala energii i důvěru, zamrzí to. Současně (Zároveň) jsem však často udělala totéž. Na tom je přesně vidět, že tě tamní prostředí přinutí chovat se jinak než obvykle. Je hrozně jednoduché tam ostatním ublížit - a současně (zároveň) se dočkat ublížení," popisuje. Lidé mají dle ní "rozjetých" více konverzací najednou a když přijde někdo zajímavější, z těch ostatních je jednodušší prostě zmizet.
Dle psychoterapeutky Šetinové to má jednoduché vysvětlení: stáváme se součástí seznamovací kultury. Když zjistíme, že je takové chování v daném prostředí obvyklé (běžné), začneme jej považovat za standard. "Lidi na druhé straně přestaneme vnímat jako lidi," říká terapeutka. Dodává navíc, že u některých se může jednat o obranu. "Pro leckoho jde o velkou zkušenost s odmítnutím, takže se musí trochu emočně vzdálit, aby tam dokázali fungovat."
pexels.com
Na Tinderu a spol. také můžeme mít dojem (pocit), že k úspěchu stačí najít dokonalý (perfektní) produkt pro naše potřeby. Komunikace (Debata) s někým vázne? Došlo k nedorozumění (vzájemnému nepochopení)? Tvůj GIF ze seriálu Přátelé neměl (nerezonoval) takový úspěch, jaký sis přála? Nevadí! Mezi tolika lidmi určitě najdeš někoho lepšího, někoho, s kým bude komunikace (konverzace) plynout s minimálním úsilím (nasazením).
Takovou mentalitu (Podobnou mentalitu) Tinder také podporuje - když se člověk ocitne mimo signál, anglická verze aplikace mu oznámí: "Po opětovném připojení můžete pokračovat ve hře." Gotta Catch &x27;Em All. Úspěch dle aplikace spočívá v nalezení partnera či partnerky: prý je vhodné odpovídat co nejrychleji, máme být upřímní a sdílní (popisní) v tom, co hledáme, máme mít vyplněné bio a ukázat (poodhalit) hudební vkus i životní styl, použít alespoň čtyři fotografie… Jenže, jak píší Heino, Ellison a Gibbs, vztah je spíše než o nalezení ideálního člověka do velké míry o dlouhodobém budování. S podobným tématem se zabývala (pracovala) i studie z roku 2017. Její autorka zkoumala dva typy lidí - první skupina věřila, že sexuální uspokojení ve vztahu přichází díky práci a snaze, druhá skupina věřila, že stačí najít ideálního partnera či partnerku. A je to ta první skupina, která zažívala větší spokojenost ve vztahu i sexuálně (větší vztahovou i sexuální spokojenost).
Seznamovací aplikace neovlivňují jen hledání partnera, ale i způsob, jakým uživatelé nahlížejí sami na sebe. Jak uvádí Heino a spol., počet lajků, zobrazení či shod (matchů) poskytuje kvantifikovatelné zhodnocení zájmu o náš 'produkt'. Účastníci a účastnice jejich výzkumu pak dle této zpětné vazby posuzovali vlastní hodnotu a podle toho (úměrně tomu) přizpůsobovali míru své vybíravosti. Dopad nemusí být vždy negativní (zdaleka jen negativní). Většina lidí z výzkumu měla dojem (pocit), že intimní platformy jejich sebepojetí potvrdily nebo i vylepšily (zlepšily).
Pokud ovšem míra odezvy nedosáhne očekávané úrovně, dopad aplikace může být velmi negativní (silně negativní). Zvláště, pokud v sobě člověk nese traumata (zranění) z minulosti či negativní (problematický) pohled na sebe samého. Míra intenzita odmítnutí, se kterou se zde setká, bývá vyšší než v reálném prostředí (offline prostředí). Na večírku (party) nás za jeden večer odmítne kolik lidí? Jeden? Dva? Tady se jich za stejnou dobu někdy najdou desítky. 'To může vést ke sníženému sebevědomí, pochybám o sobě samých, nejistotě a v extrémních případech až k přesvědčení, že seznámení není možné,' vysvětluje Šetinová.
Já sama jsem měla vícero předpokladů pro to, abych se díky seznamovacím aplikacím cítila sebevědomě - dostávala jsem hodně lajků i shod (matchů). Konverzací jsem měla "rozpracovaných" tolik, že jsem občas přestávala odpovídat ve chvíli (momentě), kdy jsem měla spíše napsat "děkuju za tvůj čas, ale nevidím v tom budoucnost". Vzhledem k problémům se sebehodnotou na mě však spíše dopadalo to, co chybělo. V reálném světě jsem měla zkušenost s odmítnutím minimální. Tady bylo na denním pořádku. Pokaždé, když se mi v shodech (matches) neobjevil kluk, který mě zaujal nejvíce, jsem se nevyhnula vlezlým (vtíravým) myšlenkám: "produkt", který jsem propagovala (inzerovala), nakonec skutečně nebyl dostatečně atraktivní (lákavý). Já nebyla dostatečně atraktivní (lákavá).
Gen Z
Nechtějí pracovat a jediné, co umí, je trávit čas (být) na Tik Toku a kouřit elf bary. Představy o generaci Z se u různých skupin lidí různí. Rozpláče nás, když nás oslovíte špatným zájmenem (rodem), ale je nám jedno, když někdo ničí (vandalizuje) umění v galeriích fazolemi? Proč jsme takoví, jací jsme, a jsme takoví, jací si myslíte, že jsme? Jakou podobu mají statistiky o generaci, co vyrostla na internetu, v našem reálném životě?
Číst celý
článek→
11 minut
Vzhledem ke všemu jmenovanému není možná divu, že se v souvislosti s (v kontextu) dating apps čím dál častěji hovoří o jakémsi zklamání (odkouzlení); někteří již raději nechávají randění kompletně "na náhodě (vůli vesmíru)" a největší platformy přicházejí o mladé uživatele (osazenstvo). Společnosti Match Group (pod tu spadají dating apps jako Tinder, Match.com, Meetic, OkCupid, Hinge, Plenty of Fish, OurTime) a Bumble dohromady sice ovládají většinu trhu, ale od roku 2021 jejich tržní hodnota klesla o více než 40 miliard dolarů. "Není to příliš překvapivé - všichni víme, že ten systém je špatný (rozbitý)," říká pro Page404 trendspotterka Louženská. "Ale to neznamená, že se Gen Z zase začíná seznamovat offline. Využívá aplikace, které má k dispozici - Instagram, TikTok, Discord, apod. Ty umí ukázat nejen vzhled člověka, ale i co ho baví, jak funguje nebo společné kamarády." Rostoucí tendenci (Vzrůstající snahu) využít již existující nástroje podle ní dobře ilustrují takzvané Date Me Docs - virtuální A4 popsané složitým elaborátem o vlastní osobnosti, které lidé sdílí na klasických sociálních sítích.
Seznamování na specializovaných aplikacích zatím nekončí. Dle Louženské by ovšem měly klást větší důraz na komplexnější prezentaci osobnosti a pomalejší přístup. Čemuž brání i tradiční (klasické) gesto swipe, které je dle ní na čase změnit. "Stejně jako to, jak se seznamujeme. Jinak nás čeká další akcelerace epidemie samoty a s ní i růst počtu lidí, co jsou sami, osamělí a bez sexu. Swipe randění zrychlil, ale stejně jako se snažíme zbavit závislosti na rychlé módě, je nejvyšší čas zamyslet se nad algoritmy, které vsadily na kvantitu místo kvality," domnívá se. Některé mainstreamové aplikace se dle ní již snaží zaměřit na "tu stránku seznamování, která není jenom o vzhledu". Například Hinge je interaktivnější než Tinder a vede k důkladnějšímu prozkoumání cizích profilů, nabízí k poslechu hlas, který si člověk do profilu nahrál, nebo AI pomoc se začátky konverzace (tu najdeme i u Tinderu a Bumblu).
Alternativou jsou dle Louženské i "niche apps", které soustřeďují (koncentrují) lidi s vyhraněnými (vyprofilovanými) zájmy či charaktery a jejichž obliba (popularita) se dle ní bude postupně zvětšovat. Třeba Sekr a FairyTrail pro digitální nomády, Boo, která propojuje na základě osobnosti, Sizzl pro milovníky slaniny (!) nebo Snack, jež podává pomocnou ruku v podobě AI asistenta. Právě AI výpomoc můžeme dle ní v prostředí dating apps očekávat v budoucnu a velký potenciál vidí i v aplikacích pro seniory (60+).
Jenže nejúspěšnější platformou stále zůstává Tinder. Proč? "Protože je masový. Je to první aplikace, kterou si Čech stáhne bez ohledu na to, jak je digitálně zdatný. A tak nabízí největší výběr potenciálních partnerů. Mnoho aplikací, o kterých čteme a dávaly by smysl, v Česku buď neexistují (Hinge), nebo jsou plné cizinců, kteří Českem jen projíždí. Jediná další mainstreamová aplikace je tu Bumble," vysvětluje Louženská.
Vícero lidí ovšem hovoří o možných změnách, které by mohly pozitivně ovlivnit stávající mainstreamové aplikace. V případě rasových (rasizovaných) či dalších předsudků by dle Hutsona a spol. pomohlo, kdyby aplikace změnily algoritmus - důkazem podle nich může být experiment aplikace OKCupid. Ta uživatelům bez jejich vědomí navrhoval 'špatné' shody (matches), které označila za "vysoce kompatibilní". Síla sugesce měla na chování lidí vliv: mnohé 'špatné' shody (matches) byly nakonec úspěšné. Dle autorů závěry naznačují (implikují), že experimentování s algoritmem může lidem pomoci prozkoumat jejich preference a objevit neočekávaně kompatibilní partnery. "Namísto spoléhání se na předpoklady o podvědomých preferencích, na nepříliš nápadité algoritmy, nebo na pochybné historické vzorce by intimní platformy měly podporovat náhody a zkoumání s cílem aktivně potírat předsudky," píší autoři. Heino, Ellison a Gibbs také doporučují (lobbují za to), aby seznamky radily nejen se ziskem co nejvíce shod (matchů), ale hlavně s budováním zdravých a